Jako to vidí Karel Loprais - 11.etapa

Ambasador značky Prim, "Monsiqnor" Dakar, pan Karel Loprais, pro Vás přináší postřehy z Dakaru 2013. Seznamte se s naší edicí Prim Dakar.

Naše tradiční povídání s „Panem Dakarem“ pokračovalo shrnutím jedenácté etapy a situace okolo rozhodnutí komisařů.

Dotaz, zda podobné problémy s nepřízní počasí zažívali i závodníci v Africe, se přímo ke včerejší situaci nabízel: 
„Když si počasí postaví hlavu, tak se holt nedá nic dělat. Dvanáct jezdců dostalo svůj čas a zbytek dostal čas posledního. Já osobně si myslím, že je to dostačující. Pořadatelé udělali správně, protože bezpečnost je na prvním místě. Je sice pravda, že to Alešovi moc nepomohlo, ale nedá se nic dělat. To je Dakar! Nám se to také stalo v jednom ročníku, teď už si nevzpomínám, který to byl. Projeli jsme kritický úsek a za námi ještě jedno auto. Všichni dostali čas posledního. I Kamaz třeba, který měl tenkrát poruchu a dojel až ráno. Ještě to stačil opravit a Dakar vyhrál, takže mu to velice pomohlo. Tuším, že to byl rok 1996. Prostě to tak je, pořadatel je postaven před hotovou věc, soutěžící to tak musí brát a chápat. Buď etapu zruší nebo se přikloní k tomu, co se stalo včera.“
Nedalo nám to a vrátili jsme se k situaci s poruchou elektriky, která nás stála onu velkou a vlastně jedinou ztrátu: 
„Musíme doufat, protože šance stále žije. Dakar se jede do posledního kilometru poslední etapy. Ještě poslední den může někdo vypadnout. Stále mají před sebou skoro 1000 měřených kilometrů. V roce 1991 jsme přišli o vítězství v poslední etapě. Sice jsme měli náskok ve vedení, ale potom jsme propálili píst. Dojeli jsme, ale byl tam časový limit. Dostali jsme penalizaci a ta nás odsunula až na čtvrté místo.“
Takže doufáme, že zítra při hodnocení té dnešní etapy budeme mít radost a budeme moci společně chválit. 
„Taky věřím.“ 
Zakončil dnešní „vidění“ a „slyšení“ Karel Loprais.